Hráči a puk

Se šesti hráči

Lední hokej se v dřívější době hrál se sedmi hráči na ledě (šest hráčů v poli + brankář, který chránil branku). O změnu tohoto, nám dnes již nepředstavitelného, pravidla se postaraly kluby “Soos” v Sault. St. Marie a Pittsburghu v roce 1904. K první změně došlo hned druhý den po Vánocích. 

Jeden z domácích hráčů to přehnal s oslavováním svátků a nebyl schopen se do doby zápasu zotavit. Domácí tým by tak musel hrát celý zápas oslaben, protože v té době se žádný z klubů neobtěžoval platit náhradníky. Hra zatím nebyla nijak tvrdá a střílelo se převážně po zemi (brankáři nesměli padat na led), takže ani nebyl důvod. Shodou okolností neměl ani Pittsburgh, jemuž se jeden hráč zranil, všech sedm hráčů pohromadě. Celá změna vůbec neuškodila hře na zajímavosti, ba naopak hru zrychlila a zpřehlednila. To byl první pokyn pro manažery, kteří později “uzákonili” hru v šesti hráčích. Proč krmit sedmého, když jde hrát v šesti a pohledněji.

women hockey

Hrajeme s trusem a vycpaní novinami

Jak jsem se již zmínil, doba rozvoje ledního hokeje byla v mnoha ohledech velmi zvláštní. Okolo hrací plochy stálo pouze dřevěné hrazení, které bylo vysoké do jednoho metru. Jeho jediným cíle bylo, aby se puk neztratil v kopcích sněhu kolem kluziště. Také předměty, se kterými se hokej hrál byly mnohdy velmi kuriózní.

Dnešní hokejový puk zastupovalo prakticky vše, co bylo v tu chvíli po ruce. Hrálo se s plechovkami od konzervy, borovými šiškami, ale především takzvanými “koňskými jablky”. “Koňská jablka” sbírali chlapci v sobotu večer, když farmáři s prázdnými vozy opouštěli město. Pochodovali za koňským vozem a poctivě sbírali upadlý trus. Ten se pak nechal do rána zamrznout a hokejový tým měl cca týdenní zásobu kvalitních hokejových projektilů.

most expensive hockey stick

Hráči zpočátku hráli bez výstroje. Ani brankáři ji nepotřebovali, protože měli zakázáno padat na led (neúmyslných pádů bylo i přes to více než dost) a také nikdo neuměl střílet nad ledem. Později si však začali půjčovat výstroj z ostatních sportů, nejvíce od hráčů kriketu a chytače z baseballu. Hokejisté v poli nepoužívali brusle tak, jak je známe dnes, ale připevňovali si k civilním botám jakési hrany, po kterých se na ledě dalo bruslit. Už existovaly i lepší alternativy bruslí, ale ty byly příliš dlouhé a neumožňovaly rychlé obraty.

S postupem času se i hra v poli začali přitvrzovat a hráči také potřebovali nějak vystužit svá těla. Holenní kosti a ramena si nejčastěji vycpávali časopisy, nejoblíbenější byl časopis “Macleans”. Také podoba hracích holí byla velmi osobitá. Hole se tehdy vyráběly z jednoho kusu dřeva. Pro umožnění ohybu při střele se hůl při výrobě nejprve nahřála a poté ohnula. Hole se vyráběly ve velkém už od 80. let 19. století a tento postup byl zachován až do roku 1940.

 

Zdroj: blog Hokejové legendy na GamePark.cz